sobota 2. září 2017

  BB aneb Bowlingová bohyně 

   (Po pivu či po víně?)



Máme letní den, však namísto ven, přeneste se se mnou do konce roku 2012. 

(Ano, tipujete správně, podařilo se mi objevit pár starších zápisků, tak se tyto výlety v čase ještě párkrát zopakují)

----------------------------

Začíná prosinec a já mám čerstvě za sebou každoroční předvánoční bowlingovou párty, kde jsem u všech her, pod heslem není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, zdárně obsadila poslední místo. Nešlo mi to. Ale co, každý nemůže být jednička. Bowling hraji jednou za rok, tak ode mě nemůže nikdo očekávat, že budu ty boční žlábky opouštět nějak častěji. Prostě, čím víc se ukrutně snažím trefit prostředek houfu kuželek (nebo aspoň jakoukoli jednu), tím vydatněji se koule stáčí čistě vlevo či ještě čistěji vpravo a na dráze se sotva ohřeje. 

Následující den, při kolegy nezávazném konverzačním dotazu: „Jak bylo na bowlingu?“, ještě lehce zdeptaná pod dojmem svých „žlábkových úspěchů“ bez přemýšlení odvětím: „Ále, pořádně jsem tam ojela      pravou i levou stranu dráhy.“  A protože nejspíš každý občas slyší, co se mu hodí (čili průměrný chlap jen první část věty), záhy dostávám, s podezřelým pomrkáváním, pozvání na další, již neoficiální, bowlingovou akci. Tím bych svůj trénink na další rok nenásilně zdvojnásobila, takže neodmítám.


Budu tam asi jediná žena, jak po příchodu zjišťuji, tak tuto výzvu je třeba pevně ustát v kramflecích a být za pořádnou dámu. Samozřejmě, to mi jde. Takže když se v úvodu chceme posilnit vynikajícím gulášem, velice nonšalantně si v něm namočím vlasy a než to zjistím, pohodím jimi tak rozšafně, že mám komplet pokecaný dekolt svého sexy trika. Tak, to bychom měli trochu elegance na úvod. 

Pak se nechám přemluvit na nějaké pivo speciál a nedomyslím fakt, že je asi patnáctistupňové, mám děsnou žízeň a běžně mě (po x-letech na nealku) odrovná i malá desítka. Hbitě vyžahnu první, bezelstně popíjím druhé a při snaze vnutit mi třetí začínám mít nejasný pocit, že se mě spoluhráči asi pokouší opít. Což se jim nejspíš i daří, ovšem když vidí, že z toho případného ojíždění nic nebude, neb jsem se očividně zamilovala do sloupu, kolem kterého se téměř v každé koulecí pauze vinu a omotávám, odhodlají se chlapci vzdát pohnutek nízkých a vyšvihnou se k činu mnohem ušlechtilejšímu – udělat ze mě bowlingovou šampionku.  

A já se srdnatě chytám příležitosti, neb jak mě ve stavu příjemného alkoholového opojení netrápí, zda ty kuželky trefím či ne (hlavně ať se zas můžu co nejdřív opřít o ten sloup), vůbec nemířím a koulí mrskám tak nenuceně, že se jí do žlábků najednou nechce a zůstává na dráze. Jde mi to, až sama žasnu a vrhám zářivé pohledy do publika. Aplaus a ovace mě dohání k nadlidským výkonům. 
Bože, já jsem tak dobrá! 
Mi to fakt tak jde! 
Kuželky padají, ledva se na ně podívám. "Asi to bude tou dráhou." říkám si. "Jinde už hrávat chodit nebudu, tuhle dráhu chci a žádnou jinou…" ujasňuji si své čerstvě nabyté bowlingové dovednosti. 

Na závěr večera s hrdostí přijímám první (no a co, že jedinou) cenu v ženské kategorii a domů dorážím v absolutní pýše z dokonalého (cca čtyřnásobně zlepšeného) výkonu. 

Pocit bowlingové bohyně mi vydrží asi tak týden, než mi ty potvory spoluhráči (prý nechtěně) prozradí, že uplatili obsluhu dráhy a mi se opravdu nezdálo, že občas ty kuželky padají samy. 

Ale kdo by takové detaily v zápalu hry pitval, že…


Nicméně, mám jeden trénink navíc a další rok se do podnikového klání vrhám bez bázně a hany a na poslední příčku už neskromně nepomýšlím. Přidává se k nám totiž kolegyně, která je sice zběhlá v bojovém umění, ale v bowlingu mi nesahá ani po kotníky. Né, že by se inspirovala od zkušenější hráčky (čili mě) a dala si za cíl alespoň jemné oťukávání žlábků, kouli koulí namísto podřepem vpřed raději rozkročmo vzad, což přítomné hráče trochu děsí.
Ne tak mě. Křepce před koulí uskočím a trochu poťouchle si pomyslím: „Cha, holka, takto si pozvání na dodatkovou akci nezajistíš…“ a těším se, jak si na následujícím klání zas převezmu tu hlavní cenu v ženské kategorii.


--------------------
Ale stejně, i když to celé nebylo spískáno tím mým umem,  se tady s těmi výsledky pochlubím: 




(dooprášeno ze šuplíku 2012)

10 komentářů:

  1. Ekonomická teorie napovídá, že kdyby se neměly využívat, se žlábky kolem drah by si konstruktéři nedávali tu práci :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, prostě né každý zvládá ošéfovat tu trať komplexně :-)

      Vymazat
  2. Přesně tak! Žlábky jsou prostě sexy! V dekoltu i na bowlingu:) Btw. mně tenhle sport nejen že nejde, ale ještě mám šílenou vrhací techniku, takže jsem na podobné akce zvaná jen jako cvičená opička pro pobavení...

    OdpovědětVymazat
  3. Psice, šílenou "vrhací" techniku bych jim nejspíš předvedla po dalším pivu :-)
    Ale je fakt, že někdo ty sloupy (případně stolky s pitím) poblíž dráhy elegantně podbírat musí. Ještě, že nás ti zdatnější hráči mají. Dyť by pak ani tak nevynikali :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Včera mi to u "profesionálních opilců" zase sežralo komentář. Máš ten blog jakýsi vyhladovělý, Nomi, musíš ho více krmit. ;-)
    Jinak dík za inspiraci. V lednu (letos) jsme taky byli na kuželkách, teda jen rodina - my čtyři - jako náladu zvedací akce po pohřbu jedné známé. Navíc měli ten den spešl. Možná to ještě dopíšu a taky vyvěsím, i když tvojí úrovně nedosáhnu... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Oby, tak ty komentáře mě teda štvou, tentokrát se to ani v mailu neobjevilo...

      Jo, ten bowling mi taky připadá fajn zaplácnutí času na zimu, akorát na něj vždy zapomenu, tak tady se mi to snad připomene a trochu si předtrénuji :-)
      Určitě dopiš, ať je co číst :-)

      Vymazat
  5. Ano, prosím, někdo ty žlábky využívat musí, že?
    (Bowling jsem hrála jednou v životě, obsadila jsem chvost tabulky a ještě tři dny poté mě braly křeče do zápěstí, pročež už jsem to podruhé nezkoušela. Ten večer vítězila slečna, která používala techniku "ňák mi ta koule vypadla z ruky" a otáčela se k dráze zády, ještě než se koule vůbec dovalila ke kuželkám.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Haplo, tak právě ta technika otáčet se po vrhnutí (koule) zády k dráze se mi zrovna na tomto turnaji taky celkem dost osvědčila :-)

      Vymazat
    2. Ha! V tom případě, pokud mě okolnosti přinutí zkusit bowling ještě jednou, ji vyzkouším taky :)
      (Už mi to jednou hrozilo, když mi mladí kolegoé nabízeli zúčastnit se bowlingu jako teambuilingu. Naštěstí jsem si uvědomila, že musím počkat, až mi řeknou datum, a až pak vysvětlit, že už něco mám...)

      Vymazat
    3. Určitě si na ten bowling s mladými kolegy zajdi a nech si pěkně vysvětlit, jak na to, ono se to poddá :-)
      Výhodou začátečníků je, že zatímco ti zkušenější hráči se hroutí, když padne kuželek jen 9 místo 10, my méně otrkané hráčky si jucháme při libovolném sraženém počtu, od osmi kousků výš pak už jen poskakujem radostí a přijímáme s hrdostí gratulace i ovace.
      Tak si nic neplánuj a pěkně si to užij :-)

      Vymazat