neděle 2. července 2017

Sázka na jistotu


Jak jsem si tak prolétla blog zpětně, chvilku jsem si řekla, sakryš, o čem tady tak budu psát, když jsem se smířila s žensky přidělenou postavou, mladší dítko už nešišlá, starší se zmítá v pubertálním nastavení (do toho montovat se radno není)  a tak nějak celkově  se toho extra moc neděje...

Navíc většina rozpracovaných zápisků i poznámek z dřívější doby vzala za své (i proto se mimochodem vracím zpět k blogování, neb na rozdíl od flešky zde zůstaly texty čitelně zobrazitelné), tak ani nemám moc rozepsaných věcí v záloze.


Ale jedna jistota teda zůstala. Ano, tipujete správně, můj vztah k vozidlu se příliš nezměnil.

Uznávám, pár naučených tras se ze dvou (k babičce a do práce) rozrostl na několik. Dokonce mám za sebou i zhruba čtyři zcela nenatrénované trasy delší než 100 km a spojku jsem odvařila jen na jedné z nich. 

Nemívám už obavy, že budu špuntem v koloně. Toto poslední dobou zvládají nejlépe záhadně rozmnožené vozy autoškol. Skoro nevím, jestli to nemám brát osobně, páč nejvíce (odhaduji, že všechny z Ostravy a přilehlého okolo) jich je v mých časech na mých trasách, zhusta spěchám-li do práce.

Většinou už své auto na parkovišti najdu hned napoprvé, ráno se do toho sousedova zeleného vozidla už nedobývám, což pravda nemusí být ani tak mou zostřenou pozorností, jako faktem, že se jeho majitelé už odstěhovali a auto stejné barvy v řadě povětšinou neparkuje.

Parkování ovšem není mým koníčkem i nadále, tam výrazná změna vskutku nenastala.
Už se mi sice párkrát podařilo zaparkovat podélně i pokud bylo k dispozici jen jedno místo, avšak ne, že by se to zatím stalo pravidlem. Radost z podélného ukotvení vozu totiž trochu kazí fakt, že takto ukořistěné parkovací místo mě rozradostní, rozjuchá a celkově rozruší tak, že pak zapomínám v ideálním případě zhasnout světla, v případě horším vozidlo rovnou zamknout. Zatím mívám štěstí.
Nezamčené auto stálo hned za policejním a sms od náhodou okolo projíždějícího kolegy mi sice baterku už nezachránila, ale vzhledem k tomu, že obsahovala i nabídku pomoci, domů jsem se dostala.
Akorát vám teda řeknu, že dobíjet baterku jízdou v husté odpolední dopravní špičce je fakt otročina a nápor na nervy. Normálně mi už auto při běžné jízdě a většinou i na křižovatkách nechcípá, ale v tu chvíli, kdy fakt potřebujete, aby jelo pokud možno plynule, stojíte co chvíli u přechodu, křižovatkami se prošouráváte až na třetí interval a celkově se okolo třetí odpoledne posunujete jen v kolonách a krokem. Stres z případného chcípnutí motoru se šplhá do výšin maximálních, svaly vám tuhnou, srdce máte v krku, noha na spojce se neklidně třese a připadáte si jak při první jízdě v autoškole.  
Takže to parkování shrnu, mám po Ostravě vytipovaných pár osvědčených  parkovacích míst a jinam se zbytečně necpu. Pouze před rokem jsem je odvážně rozšířila o parkoviště v Karolině a tím vjezdem pro popeláře jsem tam vpálila jen napoprvé.

Ale samozřejmě neusínám na vavřínech, pokroku jsem otevřena a zrovna se mi začíná rýsovat další nová trasa.
To nedávno kamarádka objevila fajn bazén v Brušperku. Tak jsme se rozhodly udělat babskou jízdu a s dcerami tam dojet. Brušperkem jsem kdysi jen projížděla coby spolujezdec, takže jsem přípravu neodflákla. Trasu jsem si několikrát projela na mapě, zakreslila si plánek, naložila kamarádku s holkami a dostaly jsem se až na místo vytoužené.
Akorát teda ve špatnou dobu, pro veřejnost zrovna zavřeno. Protože byly dívenky na plavání fest natěšené (a to až tak, že velká část z nás měla na sobě už i plavky), tak jsme se přesunuly do ostravské Ridery.
Dnes jsme se na bazén v Brušperku vypravily znovu.  Dostaly jsme se až na místo vytoužené, akorát teda ve špatnou dobu, nejen pro veřejnost zavřeno. A protože jsme byly na plavání fest natěšené (a to až tak, že velká část z nás měla na sobě už i plavky), tak jsme se přesunuly do ostravské Ridery.
Takže, trasa na Brušperk zatím natrénována docela slibně, akorát si říkám, jestli by se do té Ridery nevyplatilo jezdit přímo...


--------------
Co? Že prý je dobré se podívat na otevírací dobu? Tss, to vím ne. Akorát tam vždy něco drobného (datum, den v týdnu...) přehlédnu.
Asi to nechce se tam tak zaslepeně těšit...

-------------
Bazén na Rideře je sice malý, ne čerstvě rekonstruovaný a určitě nemá tobogán, ale má teplou vodu a protiproud. Nakonec nám to tam dnes hodně sedlo, Lucka poslední dobou (tak dva roky) nejraději dělá kotrmelce a stojky, nejlépe v potápěčských brýlích, které na těch nových honosnějších bazénech plavčíci nepovolují.
Takže věci se dějí, jak mají,
i když  být se jinak zdají.




3 komentáře:

  1. Jednou ten Brušperk vyjde i s bazénem, jen tam musíte vytrvale jezdit a to by bylo, abyste se jednoho dne netrefily do otvírací doby. ;-) Gratuluji k pokroku v řidičském umění. My jsme si zrovna pořídili na splátky nové elektrické vozidlo, ale řídí jen manžel a částečně syn. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Oby, určitě to nevzdáme, když už mám tu trasu skoro v malíčku :-)

    Nové auto a chlapi Tě nepustí za volant? To jsou pěkné pořádky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D Oni by mě pustili, ale nemám řidičák!

      Vymazat