úterý 6. října 2009

Nemohla jsem ani psát...

Před chvilkou mi byla diagnostikována rakovina (pomocí stetoskopu), dostala jsem několik injekcí (i do hlavy), příslib vytažení čtrnáctiset třísek kleštěmi a musela jsem nablinkat plnou misku. Růžovou... 

  

Včera se mi nechtělo nejen psát, ale dokonce ani sem šoupnout nějakou šuplíkovku z nedávné doby. To se mi docela dlouho nestalo... (vlastně od počátku blogování vůbec)

   

Oni mi totiž bazilišci přerůstali přes hlavu. Jakožto marodi už jsou doma přesčas. Veškeré pokusy o zabavení ztrácí účinnost... Takže uplynulý den se nesl ve stylu: „On mě škrábl!" - „Ona mě bouchla!" - „Dej mi to!" - „Neber mi to!" - „Ona mě otravuje!" - ...

Kontrované chabými pokusy o zvládnutí zvěře: : „Nech ho!" - „Nech ji!" - „Ty ho neprovokuj!" - „A ty ji nebij!" - „Nechte toho!!"

„Nechte mě!!!"

   

Nebudu zapírat, že se mi chtělo před nimi někam utéct (nejlépe hodně daleko), ale též mě bacily bacily (na málokoho se tak dobře chrchlá, kašle a pšiká než na maminu), takže jsem byla v podstatě nakonec ráda, že jsem doma... Situace, co?

  

Tak jsem se aspoň večer pokusila nepodcenit spaní. Sice to, že jsem zalehla o dost dřív než obvykle, na mou nespavost nemělo velký vliv, ale aspoň jsem v ty tři ráno usínala bez výčitek svědomí.

Ráno mi pak horká čokoláda s oplatkem fakt sedla. Vím, není to zrovna dietka, ale psychické zdraví má momentálně přednost.

  

  

Dopoledne dnes kupodivu docela uteklo. Začali jsme pokusem nastolit iluzi pořádku v přilehlém okolí. Poté jsme čistili vysavač (Tomík z nejasného důvodu ten nový sáček z vysavače pro jistotu před vysáváním vyndal). Rozpitvání starého plného sáčku se smetím taky nějakou tu dobu zapláclo. Krom různých vydolovaných pokladů jsem ovšem přišla o iluzi, že nám v pračce bydlí trpaslíčci, protože se objevilo i pár pohřešovaných ponožek. Následovala chvilka kreslení, vychytanější styl strouhání pastelek a byl tu skoro čas oběda. Ten nám poskytl téměř hodinku zábavy - pižlali jsme se s obíráním makrely a příšery se zcela výjimečně spolu místo rvaček bratrsko-sestersky dělily o žvanec. A tu hru na doktory jsem nakonec taky přežila...

  

   

Prostě to shrnu. Prozatím celkem pohoda. To asi, že jsem neodflinkla ty cukry na snídani...

  

  

  

Jo, a jak že se správně mají strouhat ty pastelky?

Nejdřív je třeba si nabrat si na lžičku med, trošku ho olíznout a se zbytkem pořádně upatlat stůl. Samotnou akci se pak doporučuje provádět hooodně vysoko nad nádobkou na ty strouhance, aby drobné barevné částečky mohly dolétnout do co nejširšího okolí (v kombinaci s medem vytváří na stole opravdu krásné barevné plochy). Ostrost vyspravených tuh je vhodné občas ověřit. Jakmile mamka po píchnutí pastelkovou špičkou zavřeští nebo zanadává, víme, že je práce kvalitně provedena...  Mističku s ořezky pak pečlivě vysypeme vedle koše se smetím...

  

27 komentářů:

  1. Tak teď jsem na první stránce bloguje zjistila, že se zobrazuje o dost kratší část perexu, než jsem doufala... Za případné vylekání se rovnou omlouvám, až takový záměr nebyl...

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, fuj, ale vím, proč jsi včera neviděla fotku Turka :)).

    OdpovědětVymazat
  3. Koukam že tvoje děti jsou radost, ale i velká starost, obdivuju tvoji trpělivost, já bych asi brzo bouchnul

    OdpovědětVymazat
  4. Hej, ty víš, jak vyděsit:)))

    OdpovědětVymazat
  5. 5/ Zuzi, přesně tak. Tomu se říká pech, co? :-)

    6/ Medvídku, myslím, že se moc nespletu, když napíšu, že nejen moje... Ony to umí vyšponovat všechny. :-)
    Neboj, bčas taky exploduji, o tom žádná...

    7/ squire - až tak moc jsem nechtěla. Ve wordu to vypadalo skoro neškodně - a pak ten perex - ten vylekal i mě... :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Takle strašit lidi! Je z toho asi, že si pořád hraješ s dětmi na doktory.
    To strouhání pastelek, to mi něco připomíná, ona to asi nebude úplně nová metoda... ;o)

    OdpovědětVymazat
  7. http://cheorchia.bloguje.cz...y.php

    To jsem rada,ze nejsem sama :oD

    Ty joo,ja se pred chvilkou litovala na stejny tema-nemocny dite-matce z toho vznika tik :))

    OdpovědětVymazat
  8. Nomi, tak tím perexem jsi mě fakt dostala. Normálně jsem ztuhla. Uff, to je dobře, že to byla jenom hra.
    PS: hra na doktory je super. Nejlepší je hra na operace. Pacient dostane narkózu a nesmí se hýbat. A kdo je ten pacient? No maminka přece:o))

    OdpovědětVymazat
  9. nominku tohle mi nedělej přečetla jsem perex a malem jsem se udusila na okurce, ufff
    kdyby byly hodý, bylo by ti to divný ;-)

    OdpovědětVymazat
  10. uff, to jsem si oddechla. To byl ten uplnek!!
    a decka zavrit do pokoje a nechat. nedivat se dovnitr. nechat rvat.

    OdpovědětVymazat
  11. 9/ Oby, kdybych sem dala tu qílející hrůzu sepsanou včera při amoku zoufalství a únavy - věř, bylo by to horší. Brutálně nečtivé, zato urputně tklivé... :-)
    Jinak u pastelek byl novou vychytávkou ten med a vysypání těsně vedle koše... Se to dítě pořád nějak zlepšuje... :-)))


    10/ Cheo, četla jsem zrovna včera :-)
    Jo, chuděrky maminky nemocných dítek - kdyby jen tik... :-)

    OdpovědětVymazat
  12. 11/ Ahoj Tino, jak to zvládáte se školou? Dá se to?
    A díky za tip! Zkusím jim předhodit novou zajímavou! herní variantu... :-)

    12/ Přítelko, to mě fakt mrzí - takové plýtvání s okurkama bych měla na svědomí nerada :-)
    A máš pravdu - aspoň už zas příšerky ožily...

    13/ Raduš, nakonec jsem si to včera taky říkala... Ale musel ten úplněk být nějaký silný...
    S pokojem je to horší, mám je furt za zadkem a každé to řvaní začíná: \"Mamíííí...\" Ucpávky do uší na ně... :-)

    OdpovědětVymazat
  13. 15/ nomi, zvládáme, doufám, že to vydrží. Začala ale zlobit malá příšerka, asi tu máme další období vzdoru, takže to vypadá, že pokud se něco nestane, brzy se stanu pacientem já - opravdovým:)

    OdpovědětVymazat
  14. 16/ Tino, tak to Ti vážně věřím, protože třeba u Tomíka jsem přesvědčena, že mu období vzdoru akorát plynule přejde do puberty... Uáááá

    OdpovědětVymazat
  15. Tak takhle ten perex příště fakt neeee,... :-( Děsíš tady všechny okolo.

    OdpovědětVymazat
  16. 18/ Everlanch, on to vůbec nebyl záměr. Když jsem sedala k počítači, byla to zrovna poslední věc, která se mi udála, tak šla jako první ven... :-) (samotnou mě to pak leklo)
    Ještě mají v záloze druhou nemoc - vzteklinu... Tato diagnóza mě dneska asi minula díky té ranní kalorické bombě...

    OdpovědětVymazat
  17. Ještě, že mi tenhle perex utek! :)))))

    OdpovědětVymazat
  18. 20/ No, a to se nejdřív zobrazil jen ten první řádek bez stetoskopu... Hrůza :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Jo, lépe bych to nenapsala. Mám slzu v oku....

    OdpovědětVymazat
  20. 22/ Luci, určitě pláčeš na tím krutým údělem matek...
    Či lituješ zmasakrovanou makrelu? :-)))

    OdpovědětVymazat
  21. jak už teď vím zcela normááální...\\ MÁMA \\. Já si vzpomínám, že jsem si jednou s dětičkama hrál na vysavač..super to bylo až do té doby, než někde našli kelímek od jogurtu a já jako silný vysavač jsem přece nemohl dovolit, aby mi ho z náhubku \\ pusy \\ sundali....a tak jsem ssssááááál a sssáááál, aniž bych domyslel následky.- Druhý den jsem se styděl vyjít na ulici, neboť okolo pusy jsem měj kruhový tvar rozměru kelímku jeden fialový flek, jako když milenci si značí své partnerky na krčku své milé...no super dílo. tak jsem získal celý den bez procházky. Ještě že jsem dělal na směny a do práce jsem šel až za dva dny. JOOOO, s dětičkama si holt člověk užije, hlavně, když se umí vtlit do jejich kůže, jak se říká.
    ---(:-§o))) ,.DL.

    OdpovědětVymazat
  22. 24) Teda DědoLebedo, tak historka s fakt silným vysavačem mě fakt pobavila. To nemá chybu. Vnoučci mají štěstí na prima dědečka :-)

    OdpovědětVymazat
  23. na kravinky - jak se říká jsem prý borec. No ale využiji toho u mne na blogu a hodím asi občas i jiné téma ...čili o dětičkách a jak jsme spolu vyváděli.. díky za námět.
    Vánoce se blíží, je to právě většinou sváteční a krásná představa co se zase pro ty mrňousky udělá k jejich nezapomenutelným kukučovým potvrzení toho, že zase jeden rok byli nejhodnějšííííí.
    Tak hezké blížící se VÁNOCE.
    ---(:-§o))) ,.DL.

    OdpovědětVymazat
  24. DědoLebedo - to určitě napište! Blbinek není nikdy dost! :-)))
    Třeba se i my, tápající začátečníci, přiučíme :-)

    Taky přeji pohodové svátky!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.