neděle 21. června 2009

Mám Tě rád, hovňousku!

 

...slyším nedávno při probouzení...

 

Akorát to neříká můj muž a není to určeno mi.

 

Ve zcela výjimečném příměří říká tato něžná slůvka syn dceři...

 

Než stihnu pořádně otevřít oči, už se zase o něco perou...

Nejspíš o to, kdo bude ležet na mé pravé  straně (nebo levé, to je jedno, hlavně si rozhodně nelehnou jeden vlevo a druhý vpravo). Případně kdo ukrade větší část peřiny. Nebo kdo bude mít můj polštář...

Zatím to žádné ráno nebylo jinak. Ani dnes.

 

Jen s tou malou výjimkou...

 

 

A před chviličkou jsem zaslechla kousek jejich rozhovoru:

L: „Au, nech mě, sakla!"

T: „Ty jsi hovínko."

L: „Já nešem hofínko, já šem holšiška."

T: „Ty jsi opice"

L: „Já šem oheň."

T: „Já jsem voda".

L: „Já šem OHÉŇ!"

T: „A já jsem voda a spláchnu Tě!!!"

L: „Nešpláchneš! Já nešem hofínko, já šem holšiška."

 

No, není to fajn, vědět, že se ti hovňouskové tak mají rádi...?

4 komentáře:

  1. Ahoj rodinko,
    dík za návštěvu u mě. Občas sem nakouknu, píšeš hezky, čtivě a zábavně.
    :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ráda Tě tu vidím (vítací smajlík). Já jsem u Kash a u Tebe jako doma, hodněkrát jste mi zvedly náladu (vděčně se chichotající smajlíček)!

    OdpovědětVymazat
  3. Ano, je naprosto nezbytné obnovit vážnost, kterou mají děti.

    Úžasný dialog!

    OdpovědětVymazat
  4. Henry, taky si říkám :-)
    Mě hlavně pobavila ta Lucčina neochvějná argumentace s logikou skrytého génia :-)))

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu blogu i za váš komentář.